Úvodní strana » Travel with me » Zažít Botafumeiro

Zažít Botafumeiro

Až s odstupem času mi došlo, jak silný zážitek to pro mě byl. A to i vzhledem k tomu, jaké jsem měl štěstí vidět tuto obrovskou kadidelnici, jak se houpá přes celou katedrálu na vlastní oči. Slyšel jsem mnoho o polední mši konané na počest všech poutníků, kteří vykonají Svatojakubskou pouť do španělské Compostely a podvědomě toužil se jí taky účastnit. Nakonec se mi to s vypětím všech sil podařilo, dorazil jsem do Compostely na pokraji fyzického zhroucení ve 10:30 ráno poté, co jsem absolvoval 5hodinový pochod z Padrónu. Byl to zvláštní pocit, když si uvědomíte, že po skoro 700km se můžete konečně zastavit. Srdce se Vám zalije emocemi a oči slzami. Je jedno, jestli jste pouť vykonal jako věřící člověk, turista, nebo jako někdo, kdo je ztracený v dnešním světě a potřebuje najít cestu. A o tom všem bude má kniha, jejíž první řádky jsem začal psát na začátku své cesty, aniž bych o tom v tu chvíli tušil.

Vytáhl jsem telefon a zavolal jedinému člověku, se kterým jsem tolik toužil mluvit. Bohužel telefon jen nedočkavě vyzváněl a radost na chviličku vystřídal smutek. Ale já vlastně chtěl psát o kadidelnici, že? Tak pojďme na to. Ale vše postupně. V čem je vlastně slavná kadidelnice v Compostele tak zvláštní? A proč se jí říká Botafumeiro? Odkaz na video naleznete na konci tohoto článku.

DSC_8083-2.jpgVcházím do katedrály poměrně brzy. Naštěstí lavice jsou prázdné a já brzo nacházím místo v jedné z předních lavic. Asi 10 metrů přede mnou visí slavná kadidelnice, vysoká 1,6m a vážící 80 km, nikdo jí neřekne jinak než „Botafumeiro“, což v galijštině doslova znamená „vypouští kouř“. Nádherná ukázka mistrovské práce vyrobená ze slitiny mosazi a bronzu, která je pokryta velmi tenkou vrstvou stříbra. Tato kadidelnice nahradila původní, která byla do katedrály instalována v roce 1554 a jejíž výrobu financoval francouzský král Ludvík XI. Byla tak krásná, že ji bohužel v roce 1809 ukradli Napoleonovi vojáci během španělské války za nezávislost. Současná byla instalována v roce 1851 a jejím tvůrcem je José Losada.

Během mše, která začíná přesně ve 12:00 trošku trpím. Přece jen 30 km a ranní vstávání si vybírá svoji daň a nohy pekelně bolí. Nemůžu se dočkat a když se před oltářem objeví „tiraboleiros“ mám radost. Botafumeiro nosí a houpá osm mužů - „tiraboleiros“ - v červených rouchách. Termín „tiraboleiro“ je galicijské slovo odvozené z latinského slova „turifer“, což znamená „nositel kadidla“. Ze slova „turifer“ je také odvozen jeho anglický ekvivalent „thurifer“. Toto slovo je složeno z latinských slov „thus“, což znamená „kadidlo“, a „fero“ neboli „nesu“. Ve španělštině existuje srovnatelný termín „turiferario“. A díky těmto mužům, začíná představení, na které jsem se tak těšil.

Botafumeiro je zavěšeno na kladce v kupoli střechy katedrály. Současné kladkové zařízení bylo nainstalováno v roce 1604. K naplnění Botafumeira se používají lopaty. Do kadidelnic se vkládá kolem 40 kg dřevěného uhlí a kadidla. Kadidelnice je vázána na lano složitými uzly. Nejprve je potlačena, aby se dala do pohybu. Následně osm „tiraboleiros“, oděných v červeném, tahají za lana, čímž způsobující čím dál větší kývání kadidelnice. Kadidelnice se při houpání téměř dotýká stropu transeptu. Může dosáhnout rychlosti 68 km/h, přičemž vypouští hustý kouř kadidla. V nejvyšším bodě vychýlení dosahuje Botafumeiro výšky 21 m. Houpe se v 65m oblouku mezi průchody Azabachería a Platerías na koncích transeptu. Maximální dosažený úhel je kolem 82°. Tohoto maxima může být dosaženo přibližně po 17 cyklech a je k němu potřeba cca 80 sekund houpání. Kadidelnice vypouští velké množství kouře. Toto je v souladu se rčením známým v náboženských kruzích: „Více kadidla, méně nesmyslu.“

Byl to neuvěřitelný zážitek. Představoval jsem si kolik poutníků vykonalo tuto pouť a celá katedrála byla zaplněna láskou a radostí. Když biskup pokynul všem, aby si podali ruce, začali se všichni radovat, objímat a přát si vše dobré. V tu chvíli jsem uvěřil, že dobro pořád existuje. Mimochodem, dříve poutníci, kteří přicházeli do katedrály, byli unavení a nemytí. Taky se věřilo, že kouř kadidla měl ochranný účinek v dobách moru a epidemií. Samozřejmě je pálení kadidla také důležitou součástí liturgie jako „promluva k Bohu“ či forma modlitby. Po skončení obřadu odnesli „tiraboleiros“ Botafumeiro do zázemí a na lano přivázali jinou kadidelnici nazývanou „La Alcachofa“ („Artyčok“) nebo „La Repollo“ („Zelí“). La Alcachofa je kovová kadidelnice stříbrné barvy. Roku 1971 ji vyrobili církevní umělečtí řemeslníci pod vedením řemeslníka Luise Moliny Aceda.

O svém nesmírném štěstí jsem se dozvěděl o hodinu později. Když jsem si šel vyzvednout potvrzení o vykonání pouti, zeptala se mě slečna, která mi jej vydávala, zda jsem viděl Botafumeiro. S úsměvem jsem přitakal a slečna se zasmála. A v zápětí dodala: „to jste měl velké štěstí, katedrála se na rok uzavírá a nikdo během této doby Botafumeiro neuvidí“ Ano, i toto je Svatojakubská pouť. Pouť zázraků, náhod a štěstí.

A abyste nebyli tolik smutní tak video najdete zde: Botafumeiro Santiago de Compostela

PS: Nemohl jsem odolat a přidal jsem houpající Botafumeiro do videa k písni Edith Piaf, kterou v české verzi nazpívala Světlana a prohlédnou si jej můžete zde: Hymnus na lásku | Světlana

 

Your guide and mad pilgrim